Léto je čas úklidu ve školní jídelně. Inspirujte se, jak na to

Třídy i kanceláře učitelů prázdné, žádná výuka. Léto je časem, kdy se ve školních třídách nepohne ani židle. Právě naopak to ale bývá v jejich jídelnách. Protože jen v době, kdy se každodenně nevaří, se dají udělat nutné opravy a zvážit, do čeho je třeba investovat. A píšeme to právě teď, protože pokud se do něčeho takového chcete pustit, plánovat to je třeba už od podzimu.

Josef Hásek působí jako regionální ředitel školních jídelen Primirest, spadá pod něj 80 školních kuchyní a od září přesně 274 školních jídelen. Když se podívá, co se v nich teď přes léto děje, vypadá to zhruba následovně: Všude se maluje kuchyň, ve dvou třetinách i jídelna a asi v jedné třetině provozů dochází na zásadnější výměny technologii, stavební práce nebo třeba obměny kanalizací a vodovodů. „Abychom ale mohli cokoliv z toho udělat, je třeba plán, aby plán odsouhlasil zřizovatel školy a zařadil si ho do svého rozpočtu,“ zdůrazňuje Hásek, co také obnáší role správce a hospodáře, kterou na sebe on a jeho kolegové přebírají.

Letní opravy začínají na podzim

Právě na podzim předkládají jídelny se značkou Primirest zřizovatelům výroční zprávy, kde shrnují uplynulý rok, co se vařilo a co mělo úspěch, do jakých vzdělávacích projektů děti zapojily, jaké proběhly kontroly nebo audity, ale také to, v jakém stavu je kuchyň a zázemí a čemu je potřeba věnovat péči.

„Podstata naší služby není jen o vaření samotném, ale také o tom, že jsme správci svěřeného vybavení a prostoru. Každý rok proto upozorňujeme, co je třeba opravit nutně, ale také to, kde hrozí nějaké riziko. Například výměna gastrovybavení není levná záležitost, ze dne na den se v podmínkách obce řeší těžko, proto se raději na všechno chystáme dopředu a obce si taková rizika zapisují do havarijního fondu,“ vysvětluje Josef Hásek.

Dobří hospodáři a propojovatelé

Lidé z jeho týmu nejsou v kontaktu jen s řediteli škol, ale většinou i s jednotlivými odbory na radnicích, které školy zřizují – školským, stavebním, technickým nebo investičním. „V jednom z měst jsme například řešili propadající se podlahu. Akce se plánovala dva roky a letos se dělají rovnou i nové kanalizace a odpady. To chce shodu a domluvu na několika úrovních,“ popisuje Hásek. Jiný příklad je výměna gastronomických technologií. V takové situaci lidé z Primirestu hlásí nutnost opravy a také to, jakou novou ideální technologii by bylo dobré pořídit.

„Dáváme konkrétní specifikaci, co je třeba, kolik gastronádob. Konkrétního dodavatele už ale soutěží město prostřednictvím veřejné zakázky,“ poukazuje manažer, v čem se uplatňuje know-how gastrospecialistů. A těší ho, že obce samotné už raději sahají po kvalitnějším vybavení s delší zárukou než po tom s nejnižší cenou. Vědí totiž, že taková volba se jim vrátí na menším množství starostí. Stejně jako to, když si nechají poradit v oblasti technických nákresů kuchyní nebo hygienických norem. Do týmu kolem Josefa Háska totiž spadá i specializovaný projektant velkokapacitních kuchyní nebo lidé, kteří se vyznají v každé oblasti hygienických norem.

 

Další články
Počet dětí, které nemají na obědy roste. Systém podpory ale existuje

Nejdřív zvuk školního zvonku a pak dupot dětí, které se řítí na oběd do školní jídelny. Těší se na jídlo i na to, jak si řeknou spoustu zážitků, které za den nasbíraly. Školní oběd je velká socializační událost a pro děti, jejichž rodiče si jejich placení nemůžou dovolit, je to velká rána. Za léta, kdy se o tomto problému ví, už ale naštěstí víme, co dělat.

Na začátek trocha čísel. Za první tři čtvrtletí roku 2025 podpořila obecně prospěšná společnost Women for women, která je jednou z těch, které peníze na obědy poskytují, téměř 16 000 dětí. To představuje meziroční nárůst žádostí o 15 %. Největší nárůst zájmu o pomoc eviduje hlavní město Praha, kde počet žádostí vzrostl o více než 20 %. Výrazně vyšší zájem o podporu zaznamenaly také Ústecký (16,4 %) a Olomoucký kraj (14,7 %). Podle vyjádření Women for women za tím může být zhoršující se finanční situace rodin a rostoucí životní náklady.

Základ je nestydět si říct

Komplexní čísla o tom, jak roste počet zájemců o pomoc, neexistují a když ano, tak je složité je interpretovat. Neví se, zda množství žádostí roste proto, že se situace rodičů zhoršuje, nebo se jich čím dál víc nestydí si o podporu říct. Jisté je, že je důležitá proto, aby se děti necítily vyčleněné z kolektivu a učily se stravovací návyky, na které se doma nemusí dostat. Školní jídelny Primirest v tom aktivně pomáhají.
Darování jídla: Efektivní, ale ne jediný způsob boje proti plýtvání ve veřejném stravování

Až třetina jídla na planetě končí v koši. V podcastu Delicast se Michal Debrecéni z Delirestu a Denisa Rybářová z projektu Zachraň oběd bavili o tom, jak darování jídla pomáhá v boji proti plýtvání a jaké další kroky můžou školy či firmy podniknout.

Na celém světě se ročně vyhodí až třetina vyrobeného jídla. Jak tomuto plýtvání zamezit a efektivně využít potraviny, které by jinak skončily v odpadu, bylo tématem dalšího dílu podcastu Delicast. Michal Debrecéni, generální ředitel sítě školních restaurací Primirest a závodních jídelen Delirest a Denisa Rybářová, koordinátorka projektu Zachraň oběd, diskutovali o problémech a řešeních v oblasti veřejného, zejména školního stravování. Jedním z nich je i tlak strávníků na široký výběr jídel po celou dobu výdeje.

Vyhozené jídlo = ztráta. Environmentální i ekonomická.

Společnosti Primirest a Delirest se problematice plýtvání jídlem věnují dlouhodobě a monitorují množství potravinového odpadu z ekonomických i environmentálních důvodů. „Každá vyhozená potravina je ztráta. Někdo ji musel vypěstovat, vyrobit a uvařit. Ztrácí se tím velká hodnota,“ říká Michal Debrecéni. „Pokud chceme být úspěšní a udržitelní, musíme být efektivní. Obrat našich českých a slovenských restaurací je zhruba 3 miliardy korun. Surovinové náklady tvoří polovinu, takže každé ušetřené procento je velký úspěch.“
Co se s novou legislativou opravdu změnilo ve školních jídelnách?

Velké změny se měly od letošního 1. září projevit na obědových talířích dětí, které chodí do školních jídelen. V platnost totiž vstoupila vyhláška č. 310/2025 Sb., která upravuje složení takzvaného spotřebního koše, tedy to, z jakých surovin se má v kuchyních vařit. Jak nakonec vypadá v praxi to, kolem čeho se tolik diskutovalo?

Zasedací místnost Státního zdravotního ústavu a v ní plno vedoucích školních jídelen, kteří naslouchají tomu, jak jinak by měli začít vařit. Jedním z nich byl před pár týdny i Josef Hásek, který má na starost jídelny se značkou Primirest. Pro něj to ale žádnou revoluci neznamenalo. Kuchyně Primirest už totiž podle moderních výživových doporučení vaří několik let.

Méně cukru a soli

„Největší změny v novém systému se týkají množství používané soli a cukru. To se má proti předchozí vyhlášce snižovat. Oboje jsou to ovšem věci, na které se zaměřujeme už poslední dva tři roky,“ říká Hásek a rovnou to doplňuje důkazy.

,,Udělali jsme školení pro kuchaře se slepým testem. Při nich ochutnávali vývary s odlišným množstvím soli a jejich úkolem bylo odhadnout, kolik jí kde je."

Všechny aktuality