Před prázdninami servírujeme definici „comfort foodu“

Nejdřív zvuk školního zvonku a pak dupot dětí, které se řítí na oběd do školní jídelny. Těší se na jídlo i na to, jak si řeknou spoustu zážitků, které za den nasbíraly. Školní oběd je velká socializační událost a pro děti, jejichž rodiče si jejich placení nemůžou dovolit, je to velká rána. Za léta, kdy se o tomto problému ví, už ale naštěstí víme, co dělat.

Na začátek trocha čísel. Za první tři čtvrtletí roku 2025 podpořila obecně prospěšná společnost Women for women, která je jednou z těch, které peníze na obědy poskytují, téměř 16 000 dětí. To představuje meziroční nárůst žádostí o 15 %. Největší nárůst zájmu o pomoc eviduje hlavní město Praha, kde počet žádostí vzrostl o více než 20 %. Výrazně vyšší zájem o podporu zaznamenaly také Ústecký (16,4 %) a Olomoucký kraj (14,7 %). Podle vyjádření Women for women za tím může být zhoršující se finanční situace rodin a rostoucí životní náklady.

Základ je nestydět si říct

Komplexní čísla o tom, jak roste počet zájemců o pomoc, neexistují a když ano, tak je složité je interpretovat. Neví se, zda množství žádostí roste proto, že se situace rodičů zhoršuje, nebo se jich čím dál víc nestydí si o podporu říct. Jisté je, že je důležitá proto, aby se děti necítily vyčleněné z kolektivu a učily se stravovací návyky, na které se doma nemusí dostat. Školní jídelny Primirest v tom aktivně pomáhají.

Až třetina jídla na planetě končí v koši. V podcastu Delicast se Michal Debrecéni z Delirestu a Denisa Rybářová z projektu Zachraň oběd bavili o tom, jak darování jídla pomáhá v boji proti plýtvání a jaké další kroky můžou školy či firmy podniknout.

Na celém světě se ročně vyhodí až třetina vyrobeného jídla. Jak tomuto plýtvání zamezit a efektivně využít potraviny, které by jinak skončily v odpadu, bylo tématem dalšího dílu podcastu Delicast. Michal Debrecéni, generální ředitel sítě školních restaurací Primirest a závodních jídelen Delirest a Denisa Rybářová, koordinátorka projektu Zachraň oběd, diskutovali o problémech a řešeních v oblasti veřejného, zejména školního stravování. Jedním z nich je i tlak strávníků na široký výběr jídel po celou dobu výdeje.

Vyhozené jídlo = ztráta. Environmentální i ekonomická.

Společnosti Primirest a Delirest se problematice plýtvání jídlem věnují dlouhodobě a monitorují množství potravinového odpadu z ekonomických i environmentálních důvodů. „Každá vyhozená potravina je ztráta. Někdo ji musel vypěstovat, vyrobit a uvařit. Ztrácí se tím velká hodnota,“ říká Michal Debrecéni. „Pokud chceme být úspěšní a udržitelní, musíme být efektivní. Obrat našich českých a slovenských restaurací je zhruba 3 miliardy korun. Surovinové náklady tvoří polovinu, takže každé ušetřené procento je velký úspěch.“

Velké změny se měly od letošního 1. září projevit na obědových talířích dětí, které chodí do školních jídelen. V platnost totiž vstoupila vyhláška č. 310/2025 Sb., která upravuje složení takzvaného spotřebního koše, tedy to, z jakých surovin se má v kuchyních vařit. Jak nakonec vypadá v praxi to, kolem čeho se tolik diskutovalo?

Zasedací místnost Státního zdravotního ústavu a v ní plno vedoucích školních jídelen, kteří naslouchají tomu, jak jinak by měli začít vařit. Jedním z nich byl před pár týdny i Josef Hásek, který má na starost jídelny se značkou Primirest. Pro něj to ale žádnou revoluci neznamenalo. Kuchyně Primirest už totiž podle moderních výživových doporučení vaří několik let.

Méně cukru a soli

„Největší změny v novém systému se týkají množství používané soli a cukru. To se má proti předchozí vyhlášce snižovat. Oboje jsou to ovšem věci, na které se zaměřujeme už poslední dva tři roky,“ říká Hásek a rovnou to doplňuje důkazy.

,,Udělali jsme školení pro kuchaře se slepým testem. Při nich ochutnávali vývary s odlišným množstvím soli a jejich úkolem bylo odhadnout, kolik jí kde je."